Bartholomäus Girandoni (1744-1799)
tedy Bartoloměj Girandoni - puškař z jižních Tyrol
o zbrani kterou mám v ruce a kterou popíšu v tomto článku znám z literatury tak 40 let první zmínku jsem o větrovce načetl snad z ABíčka
doložit to nedokážu ale od té doby jsem po ní bažil - občas ji zahlédl že někde probíhá dražba - někde o ní psali že je vystavená
tak ject do muzea a doslova slintat na sklo - a pak se stal zázrak,
to že jsou jedinci kteří umí se ví ... potkal jsem pána ... pána ... pana puškaře ...
Nezbylo než zaklepat prasátkem (zvíce demižonu) a zkusit to !!!
Něco k větrovce a původu
Bartoloměj Girandoni též Girardoni byl puškař z jižních Tyrol který okolo roku 1778 nabídl rakouskému arsenalu dvě zbraně
jedno byla křesadlová puška ta sice byla inovatívní - opakovací křesadlová puška !!!
Ale nás zajímá svatý grál vzduchovkáře - opakovací větrovka ráže .464 palce tedy 11,75 mm
Puška byla tak zajímavá že ji do arsenalu nechal zařadit císař Josef II a objednal 1000 zbraní, ke každé zbrani 4 zásobníky na 20 střel
a dva náhradní tlakové kontejnery "pažby" a pumpičku.
Od samého počátku bylo jasné že to nebude žádná sranda - technologie výroby to nebyla žádná pásová automatizace,
vše pěkně puškařským způsobem - zaměnitelnost jednotlivých dílů nebyla jednoduchá to sebou neslo komplikace v poli,
vojáci museli být patřičně vyškolení - Girandonka není puška kterou by jste opravili šutrem nebo klackem někde v lese.
Tlakové nádoby měly problém s kolísající kvalitu plechu ze kterého byly vyrobeny navíc jsou vyrobené kovářským způsobem
jsou vyrobené smotáním plechu a nasledně pronýtované a sletované tvrdou pájkou,
Hlaveň je vrtaná - 80 cm a je drážkovaná - žádná mušketa - ke každé zbrani byla sada na odlévání střel.
Opakovací větrovka Girandoni cal.464 od Petr Gyurkovský
Vše začíná pěkně od píky nikde nic žádnej prefabrikát
základem zbraně je mosazný střed ve kterém je vložen spouštový mechanizmus podobná mechanismu na křesadlových puškách
zámková deska na sobě nese kohout kterým je natahován bicí mechanismus a který při zmáčknutí spouště otevře ventil v tlakovém kontejneru,
to je stejné i u moderních PCP pušek.
všechno začíná tím že si seženete něco mosazi - čím starší tím lepší ... ééé to je šumák
mosaz sehnat a naučit se ji lít je ovšem věc druhá - ono se to má takto - slévárny jsou ... a je jich poměrně dost
ale sehnat slévárnu kde odlejí 10 kusů je docela umění a musíte se modlit aby to lil někdo kdo nespěchá na sváču,
Proč ?? protože práce kvapná málo platná, patlat se s kusem odlitku kde jsou bublinky to je k zamordování v Mordoru.
Roztavit a odlít - chce to pec a fortel
Odlejete a pak čekáte až odlitek vystydne a zde se také nemá spěchat ☺
obrobený odlitek a základy kartuše
na pušce najdete jedinej kousek plastu - ten v osumnáctém století jaksi neuměli
všechno do sebe postupně zapadá - do středu je usazen základ přesunovacího nabíječe
a z druhé strany je základna ventilu láhve
a rodící se bicí mechanismus
Vyražená značka spojení nabíječe s mosaznou základnou ... veškeré díly jsou spasované na konkretní zbraň s vyjímkou a tou jsou kontejenry
na stlačený vzduch - ty by měly být záměnné.
Každá zbraň by měl mít hlaveň - ano pepřenka ne
Hlaveň pan puškař vyráběl pěkně ručně - kulatina hlavňoviny do ní vyvrtaná díra a tu postupně protáhnout na průměr který je potřeba
následně s pomocí vystružníku - přestavte si hrot na tyči který se pohybuje po předloze a otáčí se na požadováné stoupání
potřebujete děličku aby jste udělali přesně danej počet drážek, důležité je aby se pole a držky sešly - pole- drážka - pole - drážka - pole
je to dost o šikovnost puškaře. A je to pěkně fyzicky náročná činnost - hlaveň je dlouhá 80 cm - fitko zdarma.
Pěkný tenhle osmiboký kus železa ... když jsem viděl vypilovanou 8mi bokou hlaveň tak jsem málem omdlel
žádná frézka - žádné cnc - pilník a svěrák a ruce co to umí !
paráda koukat do vývrtu
Pilování není nikdy dost - na tomto malém kousku zámečnického řemesla by mně 100% odvezly do ústavu
Usadit slícovat a následně zaletovat tvrdou pájkou - zaletovat - obloukové svářečky nebyli a acetylen měl ještě cca 100 let čas
Takže pájení - většinou stříbrem
Muška z mosazi - opět usazená do vypilovaného žlábku
a nejinak je tomu i hledí
Co se muselo řezat na soustruhu tak na soustruhu vzniklo - co se dalo vypilovat to vypilované je
ještě teď mně v uších zní věta "mně by to na frézce trvalo dlouho" "i ten osmihran na hlavni ?" "tak ten určitě" !!!
Pušku Girandoni jsem chtěl v původním vojenském provedení - nechtěl jsem žádné kudrlinky, žádné zdobení, zdobené větrovky samozřejmě jsou
v aukcích (viděl jsem jednu na vlastní oči ve sbírkách muzea a jednu na German Historica) ty ovšem byly určené pro civilní trh - většinou vzniky
ve století devatenáctém jedna vnikla v Praze ve Vršovicích v dílně puškaře Bedřicha Poppeho ty byly zdobené, důvody byly jasně dané
kdo měl na Girandonku měl peněz dost a tedy si nechal pušku ozdobit loveckým výjevem a pažba byla bohatě porytá rozvalinami,
zbraně systému Girandoni se vyráběli jak se zásobníkem tak jako jednoranové předovky.
Tlaková nádoba
Tlaková nádoba je vyrobena z 2mm plechu - skutá do rotačního komolého kužele tedy do kužele kterému uřízneme špičku
plech je následně snýtován a proletován mosaznou pájkou
patka nádoby je vykovaná vložená do kužele a opět zaletovaná tvrdou pájkou
kontejner je téměř "hotov" je potřeba osadit zátkou se závitem kam se našroubuje ventil
Kontejner má finální podobu - stále vloženého ventilu
Kontejner je hotov - co bylo možné, udělali ruce - závit s tím pomohl soustruh
kontejner je rozumno potáhnout kůží - v zimě plech zebe - v létě by se střelec mohl o plech spálit - stříbrná barva kovu sice slunce odráží
ale je to plech z běžného železa toto není žádné antikoro - orezl by a zčernal a černá ta fakt teplo ráda přijímá - následně by i narůstal tlak
nad doporučených 50 bar !!!
Každá tlaková nádoba musela být podrobena tlakové zkoušce - přeci jen máte při střelbě u obličeje tlakovou nádobu
v dobách Bartolomea Girandoniho se kontejnery tlakovali až na 60 bar za pomocí pumpy , ať už manuální nebo speciální pumpy kterou snad
poháněly koně - něco na principu žentouru ale toto mám jen z doslechu - na internetu jsem objevil pumpovací stroj který je ve Vidni
v Heeresgeschichtliches Museum - fotku si s dovolením půjčím - v době Covidní se tam asi hned tak nedostanu
Foto Karel Sáček
Tlaková zkouška je věc jedna ta se provadí na 1,5 násobek provozního tlaku - vodou - tedy hydrostatický test
pokud tedy mám na tlakoví nádobě vyraženo 50 bar - tak test je na tlak 75 bar - abych byl v klidu provedl jsem tlakový test na tlak 90 bar
Moderní pumpa je poněkud rychlejší - mám samozřejmě i pumpu podle historického originálu ale ta jaksi postrádá manometr
Kontejner postačuje na 50 výstřelů - dobové doporučení je na jeden kontejner jeden zásobník střel
do zásobníku je možno vložit 20 střel - mám ozkoušeno že jedno naplněné zvládne v pohodě odstřílet 40 ran.
Genialita konstruktéra je zřejmá i z pumpy - nožní opora je zároveň nástroj - plochý šroubovák na čele podnožky,
a čtyřhraný otvor ? Nutný pokud chcete vyměnit těsnění v pumpě.
Zásobování pušky střelivem
jelikož se jedná o opakovací větrovku system Girandoni - chce to zásobník střeliva
zásobník je spojen napevno s hlavní
podél zásobníku je masivní plochá pružina která při přebíjení posouvá blok který při zatlačení zleva do prava nabere sférickou střelu
následně za pomocí listové pružiny vrátí blok se střelou před ústí hlavně - následně stačí natáhnout bicí kohout a puška je připravena ke střelbě.
Odklopené víčko zásobníku který pojme 20 střel, btw je to poněkud zmatečné protože některé prameny uvádí 21 ti ranová opakovačka
a některé prameny mluví o 22 střelách.
V případě 4 zásobníků střeliva každý pojme právě 20 sférických střel o průměru 11,75 mm - vlastní zásobník by měl mít vnitřní průměr 11,90 mm
důvod je prostý - střely by měly do rezervních zásobníků volně padnout - pokud tomu tak není nepůjde střelu nabít do pušky.
uzavřená páčka na zásobníku - k otevření je potřeba zatlačit směrem nahoru a pootočit ... elegance
Mechanismus spouště
Vysvětlovat funkci spouště to je na dlouhé zimní večery - je to krásně popsané na webu
ilustrace převzaty z internetu
Pažba - tedy vlastně jen předpažbí - lícnici zde tvoří tlakový kontejner
Opět vyrobeno rukama - jediný stroj který přispěl při výrobě byla vrtačka na výrobu toulce kam se zasouvá nabiják
"Železo" je v pažbě jištěno na kolíky
předpažbí to je fakt kus práce - jednak je do něj zapuštěn nabiják - který zde plní funkci spíše dekorativní - Girandonka je zadovka
ale může se stát že se kule sekne ve vývrtu dejme tomu když nebude dost tlaku v nádobě ...
Přiznám se ... neznal jsem tento způsob vrtání pažby za pomocí kožených upínek ... ale funguje to dokonale
Lučík spouště tak to je další parádička - slícování do pažby ? opět perfektní práce
přední úchyt nabijáku - mosazný jak jinak
celek jistí v pažbě a v hlavni tři čepy - jeden prochází výstupkem na hlavni a dva jsou v mosazném nose pažby
hlaveň je do předpažbí zapuštěná - je tedy možno mluvit o STUTZEN pažbě které se říká myslivecký štuc
Jediný kus plastu který byl na pušce použit je těsnění na jehle ventilu
původně bylo těsnění kožené - bylo vyrobeno z tří vrstev kůže a následně vytvrzené povaření ve vřící vodě
mělo to jednu podstatnou výhodu - pokud náhodou začala jehla propouštět vzduch stačilo nádobu do vody - kůže nabobtnala začala těsnit
pružina těsnění je vyrobená opět z mosazi - byla to nutnost - ocelová pružina by nebyl problém , problémem je vlhkost,
v tlakové nádobě bude při pumpovaní vzdušná vlhkost kondenzovat a kovová pružina by slušně řečeno shnila ☺
Takže jediné řešení je mosazná pružina - není potřeba nějak extra silná vlastně se stará aby dokonale lícovalo těsnění jehly se sedlem ventilu.
Nabiják zakončený rozšířeným sedlem dokonale sedne na střelu a není problém střelu vyrazit zpět od přesunovače střel.
Pohled do ústí hlavně je skutečně impozantní
puška už je v kompletní sestavě střelby schopná historická větrovka
Něco málo o mýtech k větrovce Girandoni
Za prvé:
Větrovka Girandoni nikdy nesloužila ve válečném konfliktu a tedy jaksi nebyl nic pravdy na tom že by Napoleon nařídil oběsit každého
u koho by větrovku našel - sám jsem "sežral" i s navijákem legendu že kdo byl chycen s puškou v ruce byl ubodán bajonety je to lež !!!
Za druhé :
Nikdy nebyla větrovka Girandoni zapojena do boje proti Napoleonově armádě.
Za třetí:
Zbraně byly nezákonné - z důvodu že nebylo vidět odkud došlo k výstřelu - v době křesadlových zbraní byl výstřel provázen nejen hlukem
z výstřelu ale i oblakem kouře - černý prach byl skutečně černý ...
Při výstřelu z křesadlové pušky jsou dva záblesky - jeden je při odpálení prachu na pánvičce a druhý záhy při výstřelu z muškety
toto se dá identifikovat na velkou dálku - větrovky Girandoni měli účinný dostřel cca 120 kroků tedy cca 100 metrů
Pušky se nehodily pro boj při útoku - dva zásobníky vzduchu postačovali spolu s kontejnerem na pušce na 60 výstřelů
a k napumpování bylo potřeba 1500 zdvihů - zásobovaní kontejnery za útočící jednotkou nebylo možné takže se větrovky nehodili na steč.
Byly maximálně nasazené k obraně měst - ale ani zde zřejmě do žádného konfliktu nezasáhly.
Děkuju ještě jednou Petrovi Gyurkovský za excelentní větrovku a za splnění mého klučičího snu
a děkuju za pomoc se sprovozněním historického originálu jednoranové pušky Girandoni
TTT Troška Termínů Technických
Celková délka: jeden a čtvrt metru 1250 mm
Délka hlavně: 830 mm
počet drážek 12
Hmotnost pušky: 4650 gramů
Ráže pušky: .464" tedy 11.75 mm
Hmotnost sférické střely 10 gramů
jak se vyrábí kleště s kokilou na lití olověných střel tak o tom je tento článek
recenze ze dne 21 března 2021
poslední revize článku 2.6.2022